Je to možná nejčastější způsob cílení reklamy na Facebooku, přitom to vlastně žádné cílení není. Mluvím o cílení „na přátelé fanoušků“. Tak často používané a přitom tak neurčité.
Jasně, sociologie nám říká, že je pro lidi přirozené se obklopovat lidmi s podobnými zájmy, hodnotami a názory. Na Facebooku se ale většina z nás obklopuje mnohem větši skupinou lidí než těmi, jejichž názory a zájmy jsou nám vlastní.
Jen si projděte seznam svých přátel na Facebooku. Sledujte třeba, co kdo z nich poslouchá za hudbu. Já najdu metalisty, hiphopery, popíkáře i zaryté milovníky tanečních rytmů.
Na koncertě se asi nepotkají, to ale neznamená, že na Facebooku nejsou přátelé. (Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=1jLMPfJR2b8)
Nebo sport. Hraju florbal, takže nějakou tu florbalovou stránku olajkovanou mám. Mezi svými přáteli mám ale taky několik ajťáků, kteří sotva tuší, co to florbal je. Pokud tak nějaký florbalový e-shop spustí reklamu na „fanoušky a jejich přátele“, zobrazí se florbalky i lidem, které to vůbec, ale vůbec nezajímá.
To je jen jeden z 3 659 883 možných příkladů, kdy je cílení čistě na „přátele fanoušků“ nesmysl.
Facebook cílení reklamy na přátelé fanoušků docela tlačí, neskočte mu na špek.
„Ale vždyť sociální signály fungují.“
Jo, jasně, vypadá dobře, pokud vedle reklamy máte napsáno, že se to líbí někomu známému.
Jak tedy správně využít cílení na přátele fanoušků?
Kombinujte jej se svým běžným cílením reklamy.
Pokud se tedy vrátím k florbalovému e-shopu, může svou reklamu zacílit třeba takto:
- Varianta reklamy 1: Uživatelé, kteří mají v zájmech florbal
- Varianta reklamy 2: Uživatelé, kteří mají v zájmech florbal a zároveň jsou přáteli našich fanoušků
Pokud vytvoří tyto 2 varianty reklamy, má to několik výhod:
- využije sociálních signálů, kdy se u varianty 2 budou zobrazovat jména přátel
- zároveň ale reklamu zobrazuje jen těm, které zajímá
- může snadno otestovat, na kolik sociální signály zlepšují výkon reklamy
Cílení na přátele fanoušků může být zajímavý doplněk, jako samostatné cílení je ale nicneříkající a vlastně to ani cílení není.
Lukáš Krejča
