Přístupové údaje k systémům jako je Google Analytics, AdWords, Sklik nebo Facebook jsou jako klíče od vašeho domu. Pokud je někomu bez okolků předáte, dobrovolně riskujete, že jednou přijdete domů a budou vyměněné zámky.
Dřív se to řešilo různě:
- posílali se mailem hesla a uživatelská jména k účtům,
- byl jeden login na všechno,
- přístupy byly napsané v jednom wordu, který koloval po celé firmě a všech dodavatelích,
a různé další šílené nápady.
Vždycky, když to vidím, říkám si, jak je možné, že se tohle v roce 2015 děje. Už před pěti lety bych si pomyslel, že je tenhle článek zbytečný, protože je to nad slunce jasné. Ale není. Během posledních měsíců jsem se několikrát setkal s tím, že se přístupy k účtům stávají rukojmím vývojářů, agentur či bývalých zaměstnanců. Proto jednou provždy:
ÚČTY V JEDNOTLIVÝCH SYSTÉMECH JSOU MAJETKEM KLIENTŮ!
Ne vývojářů webu. Ne agentury, která účty vytváří. Ne zaměstnance, který přišel před měsícem a za další tři zase odejde. A pokud mu nedáte odstupné, účty půjdou s ním. Jak to řešit u jednotlivých systémů?
Google Analytics
Nejčastější rukojmí webařů, vývojářů. Při nasazení webu vytvoří měřící kód, dost často naprostou hloupě pod svým firemním účtem a klientovi v lepším případě přidělí správcovský přístup. Někdy jen pro čtení. Nebo radši žádný. Když se po roce začne po Analytics pátrat, zjistí se, že buď přístup dostat nejde, protože je na jedné hromadě s ostatními klienty webařů, a nebo si za předání účtu pěkně naúčtujeme nějakou sumičku.
To je, přátelé, pěkná prasárna!
Takže: každý klient / firma nechť má svůj Google Analytics účet (v ideálním případě, ať má každý web firmy vlastní Google Analytics přístup). K tomu pak přiřazuje KLIENT přístup ostatním. Rozhodně není potřeba dávat každému hned plný přístup včetně správy uživatelů. To v 90 % není potřeba.
Tip na závěr: koukněte se do svých Google Analytics, kdo všechno tam má nyní přístup. Dost možná budete překvapení, s kolika lidmi sdílíte svá data.
Google AdWords
Zde je řešení jednoduché. Každý klient má SVŮJ účet, založený ideálně na nějakém obecném firemním mailu (který nezmizí s výpovědí markeťáka). Pokud má firma více projektů (=webů), které chce přes AdWords propagovat, je ideálním řešení Multi-Client-Center opět založené na firemní e-mail. Do toho se připojí účty jednotlivých webů a na úrovni MCC nebo jednotlivých účtů můžete přidělovat přístupy.
„Kampaně vám vytvoříme v našem účtu, abyste si nemuseli nic zakládat a náklady vám přefakturujeme.“ Tak to je prasárna level 2.
Není relevantní důvod k tomu (kromě totálního klientského nezájmu), aby vám agentura tvořila kampaně někde u sebe v účtu, vy jste k nim neměl přístup a kontrolu nad náklady, nebo vám kampaně nezůstaly po skončení spolupráce. Kampaně jsou vaše (=klienta) a je naprosto normální, abyste k nim měli vlastní přístup (či spíše, aby byly ve vašem účtu) a mohli práci agentury kdykoliv zkontrolovat.
Sklik
Tady je to podobné. Každý klient (u větších může být pro každý web / projekt) má svůj účet, k tomu dává přístup všem ostatním.
S Facebookem to bylo složitější do doby, než přišel Business Manager. Teď už je to snadné, jen přetrvávají obavy a špatné návyky z minulosti. Každý klient by měl mít svůj Business Manager, založený na firemní e-mail (opět ideálně obecný, nesvázaný s jednou osobu). Do tohoto Business Manageru si klient přiřadí své Facebook stránky a reklamní účty.
Veškeré přístupy pak přiděluje přes tento Business manager. Je to nejsnazší cesta, kdy reklamní účet zůstane ve vlastnictví klienta a zároveň je možné jednoduše řídit přístupová práva.
Tip na závěr 2: koukněte, kdo všechno má admin přístup k vaší FB stránce. Takový člověk si ji může velmi snadno vzít s sebou, pokud se nerozejdete v dobrém a budete ji horko těžko dostávat nazpátek.
Stejně jako byste nedali každému klíče od domu, nebo heslo od trezoru, přemýšlejte, komu dáváte přístup ke svým datům a marketingovým nástrojům. A pamatujte: není normální, abyste se museli dovolovat agentury, když se do svého domu chcete podívat!
Photo credits: Alan Cleaver
Lukáš Krejča
